Je nutné pro stavbu použít sušené, zimní anebo lunární dřevo?
Nejlepší je tzv. dřevo lunární, tzn. kácené v určité, k tomu nejvhodnější dny, podle horoskopu, v prosinci nebo lednu, kdy je nejchladněji a stromy spí.
Když je dřevo kácené v zimě a zároveň v ubývající fázi měsíce (kdy se voda v rostlinách stahuje do kořenů) s tím, že se ještě na 2 roky odloží, v první fázi neodvětvenou korunou dolů, získá tím na pevnosti, nepraská a nekroutí se sesycháním a nejdou do něj škůdci.
Takové dřevo se ale často zajistit nepodaří. Když je to možné, je dobré zajistit aspoň dřevo zimní a z větší nadmořské výšky. V běžné dnešní stavební praxí se často nezajišťuje ani to, proto všechny postupy a normy, které používáme, počítají s tím téměř nejhorším stavebním řezivem - tedy letním a mokrým.
Takové dřevo je méně únosné - proto jsou poměrně nízké i výpočtové únosnosti se kterými se dle statických norem počítá. Může být napadeno plísněmi, houbami anebo dřevokazným hmyzem - proto se obvykle ošetřuje chemickými přípravky. I když i bez nich, pokud je zabudováno v suchu, v difuzně otevřených konstrukcích, kde neustále vysychá, v něm obvykle žádní dřevokazci více než prvních pár let nevydrží a za tu dobu obvykle žádnou z funkcí stavby neohrozí.
Po zabudování do stavby v mokrém stavu řezivo během sesychání praská a kroutí se, praskliny a kroucení sesycháním ale statiku stavby neohrožuje, pokud zkroucením nedojde k poruše spoje (např. vytažení hřebíku).